V současné době zákon upravuje tři možnosti, jaké mohou věřitelé využít při vymáhání svých pohledávek. První z nich je nedobrovolná veřejná dražba zástavy upravená zákonem č. 26/2000 Sb., dále pak výkon rozhodnutí prováděný soudem podle občanského soudního řádu a za další výkon rozhodnutí prováděný soudním exekutorem podle exekučního řádu.

Nedobrovolnou veřejnou dražbu je možné použít výhradně pro výkon rozhodnutí, které přiznává pohledávku zajištěnou zástavním právem. Tento způsob výkonu rozhodnutí totiž spočívá v provedení dražby takto zastavené věci a uspokojení zajištěné pohledávky věřitele (oprávněného) z jejího výtěžku. Je tedy zřejmé, že vzhledem k velmi malému množství pohledávek, které by byly zajištěny zástavním právem k věci, je tento způsob výkonu rozhodnutí spíše okrajový.

Výkon rozhodnutí prováděný soudem podle občanského soudního řádu je dosud standardním způsobem, jak vymáhat pravomocně přiznanou pohledávku, ale též rozhodnutí znějící na nepeněžité plnění (např. vyklizení bytu nebo nebytového prostoru, odebrání věci, rozdělení společné věci nebo provedení prací a výkonů). Tento výkon rozhodnutí provádí soud pomocí svých zaměstnanců na základě návrhu na výkon rozhodnutí, který musí obsahovat poměrně přesné určení toho, jaké věci nebo práva dlužníka (povinného) mají být exekucí postiženy. V praxi to znamená, že věřitel si musí sám zvolit jakým způsobem bude rozhodnutí provedeno (např. prodejem movitých věcí povinného, prodejem jeho nemovitosti, odepsáním pohledávky z jeho účtu, přikázáním mzdy nebo jiných příjmů povinného apod.) a tento způsob uvést přímo v návrhu na výkon rozhodnutí. Je nutno si však uvědomit, že oprávněný nemá často dostatečné informace o osobních a majetkových poměrech konkrétního povinného, aby se rozhodl, jaký způsob výkonu rozhodnutí může být proti němu nejúčinnější a zároveň neexistuje žádný dostatečně efektivní mechanismus, jak by oprávněný mohl od státních orgánů a osob, které těmito informacemi disponují tyto údaje oficiálně získat. Přesto je však oprávněný u některých způsobů výkonu rozhodnutí paradoxně povinen uvádět v návrhu na výkon rozhodnutí i velmi konkrétní údaje o povinném, jako např. označení účtu povinného, ze kterého má být odepsána pohledávka nebo označení plátce mzdy povinného, který bude provádět z této mzdy srážky. V neposlední řadě je prakticky nemožné, aby soud prováděl exekuci více způsoby najednou, pokud se jedná o vymáhání pohledávky z jediného exekučního titulu.

Posílení efektivity exekucí prováděných soudním exekutorem podle exekučního řádu spočívá do značné míry v přenesení aktivní role z oprávněného na soudního exekutora. Postup při výkonech rozhodnutí podle exekučního řádu se do značné míry řídí též občanským soudním řádem. Soudní exekutor může provádět téměř všechny způsoby výkonu rozhodnutí, které provádí soud, vyjma např. výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. I exekuci prováděnou podle exekučního řádu nařizuje soud na návrh oprávněného. Soud je však o nařízení takovéto exekuce povinen rozhodnout do 15 dnů od doručení návrhu. Soud však v tomto případě neurčuje jakým způsobem bude exekuce provedena a toto rozhodnutí ponechá na samotném exekutorovi. Exekutor, jako veřejný činitel, je oprávněn získat informace o osobních a majetkových poměrech povinného jak od státních orgánů (finančních úřadů, policie, správ sociálního zabezpečení apod.), tak od dalších osob (pojišťovny, včetně zdravotních pojišťoven, banky, pošta, telekomunikační operátoři, Středisko cenných papírů, Burza cenných papírů a řada dalších). Může tak na základě takto získaných informací sám, kvalifikovaně rozhodnout jaký způsob provedení výkonu rozhodnutí bude nejvhodnější a tímto způsobem exekuci provést, na základě jím vydaného exekučního příkazu. Navíc exekutor může libovolně kombinovat jednotlivé způsoby výkonu rozhodnutí, jakož i změnit způsob výkonu rozhodnutí v průběhu exekučního řízení.

Soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti požívá ochrany veřejného činitele a je oprávněn požádat o ochranu a součinnost též Policii ČR.

Soudní exekutoři jsou kromě provádění samotných výkonů rozhodnutí též oprávněni vykonávat další více či méně související činnosti, tzv. další činnosti exekutora. Mezi ty, podle našeho názoru, nejvýznamnější náleží zejm. poskytování úschov movitých věcí, listin nebo peněz, provádění dobrovolných veřejných dražeb, zpeněžování konkursní podstaty na návrh správce nebo vyhotovování vykonatelných exekutorských zápisů.

Pozoruhodný je zejm. institut exekutorského zápisu s doložkou vykonatelnosti, který sám může sloužit jako exekuční titul, podobně jako vykonatelný notářský zápis. V praxi je tedy možné, aby se účastníci určitého smluvního vztahu dohodli, že své závazky převezmou ve formě exekutorského zápisu, a že svolí k tomu, aby pro případ jejich nesplnění tento exekutorský zápis sloužil jako exekuční titul k vymožení nesplněného závazku. V okamžiku, kdy povinný takto převzatému závazku nedostojí, drží oprávněný exekuční titul, a to bez nutnosti, aby soud o jeho právu vyplývajícímu z takovéto smlouvy jakkoli rozhodoval a může tedy bez soudního řízení přistoupit k jeho vymožení prostřednictvím exekuce.

Pro přehlednost je možno zjednodušeně nastínit, že exekutor zejm. provádí:
a) exekuce prostřednictvím srážek ze mzdy nebo jiných příjmů povinného
b) exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného
c) exekuce přikázáním pohledávky povinného, kterou má u svého dlužníka
d) exekuce postižením jiného majetkového práva, které má majetkovou hodnotu např. práva na dodání zboží,
e) exekuce postižením obchodního podílu povinného ve společnosti nebo jeho podílu v družstvu
f) exekuce prodejem movitých věcí (tato exekuce postihuje též vkladní knížky, vkladní listy, jak zaknihované tak listinné cenné papíry, peněžní hotovost nad 1.000,-- Kč, devizové prostředky a další)
g) exekuce prodejem nemovitostí včetně prodeje spoluvlastnického podílu
h) prodej zástavy v souvislosti s řízením o soudním prodeji zástavy podle § 200y - 200aa z. č. 99/1963 Sb. (OSŘ)
i) exekuce prodejem podniku nebo jeho části. Podnikem se rozumí souhrn všech majetkových hodnot sloužících povinnému k jeho podnikání. Postižen je tak nejen veškerý hmotný majetek povinného, který slouží k podnikání, ale např. i veškerá jeho práva a povinnosti vyplývající ze smluv souvisejících z podnikání nebo ve vztahu ke státním orgánům. Celý soubor těchto majetkových hodnot se při této exekuci prodává jako celek.
j) exekuce vyklizením nemovitosti, stavby nebo místností (bytů či nebytových prostor)
k) exekuce odebráním věci povinnému
l) exekuce rozdělením společné věci povinného a dalších spoluvlastníků věci
m) exekuce provedením prací a výkonů namísto povinného a na jeho náklad
n) přijetí peněz, listin a jiných movitých věcí do úschovy
o) poskytování právní pomoci po vydání exekučního titulu nebo v souvislosti s exekuční a další činností
p) provedení dražby movité či nemovité věci na návrh vlastníka nebo osoby oprávněné s věcí nakládat. Existuje tedy např. možnost, aby prostřednictvím exekutora docházelo ke zpeněžování konkursní podstaty na návrh jejího správce.
q) sepisování exekutorských zápisů o osvědčení skutkového děje nebo stavu věci, např. o splnění dluhu, o stavu nemovitosti, kterými mohou být prokazovány nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem
r) sepisování exekutorských zápisů o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit určitou povinnost a ve které dále svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní (vykonatelný exekutorský zápis).